V oblasti lesnictví jako důsledek změny klimatu očekáváme vyšší stres a škody suchem, poškození porostů vichřicemi a škůdci (především lýkožrouta smrkového).
Dalším významný faktor je dlouhověkost porostů a vícesložkovost lesního ekosystému v porovnání s agrosystémy. Kromě toho je v oblasti lesnictví mnohem složitější možnost korekce již přijatých rozhodnutí. Na druhé straně celá řada studií napříč Evropou potvrzuje i pozitivní dopady měnících se podmínek. Především v oblastech s dostatkem srážek (tedy oblasti s vyšší nadmořskou výškou a severnější lokality) těží z vyšší koncentrace C02 , zvyšující se teploty a delší růstové sezóny. Stromy i díky lepším pěstitelským opatřením a často i depozicím antropogennímu dusíku ze změn profitují.
Obrázek: Měření toku látek ve smrkovém porostu, Bílý Kříž, autor: Marian Pavelka
Přeměnit nestabilní stejnověké monokultury na druhově rozmanité a věkově rozrůzněné porosty, tyto lesy lépe odolávají klimatickým extrémům. Současný podíl listnatých dřevin činí 25 % (stav v roce 2011), přičemž doporučenému stavu by odpovídala hodnota 36 % a přirozenému stavu 65 %.
Němci nazývají smrk „Brotbaum“ pro změnu klimatu, neboť je velmi citlivý na spolupůsobení sucha a kůrovce. I přes nižší ekonomickou výtěžnost by z jehličnanů mohla být alternativou Douglaska tisolistá (přezdívaná suchý smrk – Trockenfichte) a jedle. Z listnáčů pak dále můžeme podpořit duby a buky.
Adaptace, která je nástrojem na zmírnění rizika náhlého rozpadu porostů a pro dosažení vyšší flexibility rekonstrukce dřevinného složení.
Monitorování výskytu a životních cyklů škůdců a chorob, nejen lýkožrouta smrkového, ale i např. kořenové hniloby (václavky, nebo červené hniloby kořenovníku vrstevnatého), vaskulárních mykóz apod.
Adaptace sloužící pro vylišení lokalit se snižováním vlhkosti v půdě a to z dlouhodobého pohledu.
Adaptace, která spíše spadá do vědecky orientovaného výzkumu.
Stávající praxe umělé obnovy lesních porostů znamená výrazné ohrožení samotné podstaty adaptace lesních porostů na změny klimatu. Ačkoliv jde o proces zdlouhavější (ve srovnání s umělým plošným zalesňováním), vzniklé porosty jsou mnohem pestřejší a odolnější vůči kolísání klimatických faktorů.
V teplejším a sušším klimatu produktivita smrku klesá; snížení srážek a vyšší evapotranspirace, proto představuje významné nebezpečí. Značným problémem je také extrémní citlivost smrku na kalamitní situace.