Ve městech očekáváme jako projevy změny klimatu především nárůst počtu dní s extrémními teplotami a extrémní srážky a jejich důsledky - horké vlny, nedostatečné zasakování a bleskové povodně.
V posledních letech byl zaznamenán výrazný nárůst počtu tropických dní (tzn. dní, kdy maximální teplota dosáhne 30 °C a více) a počtu tropických nocí (tzn. nocí, kdy minimální teplota neklesne pod 20 °C) a tento trend je předpovídán i do budoucna. S nárůstem počtu tropických dní a nocí budou souviset i vyšší dopady na zranitelnou populaci, kvalitu života a stav ekosystémů. Vlny horka (období minimálně tří dní po sobě, kdy je maximální teplota nad 30°C) mají negativní vliv na lidské zdraví (zejména u zranitelných skupin obyvatel se sníženou schopností termoregulace, např. senioři, nemocní a velmi malé děti), ekonomiku a mohou podporovat vznik a šíření požárů.
Obrázek: Městský park Žofín, http://www.opatreni-adaptace.cz/
Vzrostlá zeleň plní celou řadu důležitých regulačních funkcí a významně ovlivňuje městské mikroklima. Díky své schopnosti vypařovat zachycenou vodu přispívají stromy k ochlazování svého okolí, snižují prašnost a podíl znečišťujících látek v ovzduší, vytváří přirozené zastínění a poskytují útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry.
Ať už se jedná o zastínění přirozené, pod starými listnáči, nebo altánek v parku, za horkých letních dnů je toto opatření vítáno všemi. Důležité je zejména na zastávkách MHD, dětských hřištích a všude tam, kde trávíme dobrovolně nebo nedobrovolně déle času na jednom místě.
Vodní plochy typu jezírek a rybníků, ale i obyčejné fontány či kašny výrazně regulují místní mikroklima odpařováním přítomné vody. Dále mohou být zdrojem pitné vody či vody pro závlahy, plnit rekreační funkci a také spoluvytvářet příjemnější městské prostředí.
Zelené střechy a zelené zdi využívají termoregulační schopnosti rostlin. Pasivně zmírňují dopady vln horka a stejně jako další zeleň ve městě tvoří protiváhu k efektu tepelného ostrova. Elegantně využívají plochy budov k zvýšení podílu zelených ploch ve městě, snižují hlučnost a prašnost.
Běžné umělé povrchy mají vysokou tepelnou kapacitu a neumožňují infiltraci vody do půdního profilu. Naopak vegetační tvárnice, porézní dlažba, štěrkové trávníky a další propustné povrchy průsak srážkové vody umožňují a díky tomu přispívají k ochlazování vzduchu výparem, snižují nápor na kanalizační síť, umožňují růst trav, apod.
Opatření využívající zachycenou srážkovou vodu můžou být tak jednoduchá, jako je jezírko nebo barel sbírající vodu ze střechy pro závlahu zeleně, nebo složitější jako systémy akumulující vodu v podzemních nádržích a využívající jí uvnitř budov namísto pitné vody pro splachování toalet, vytírání podlahy, mytí auta, apod.).
Součástí areálu Otevřené zahrady na severním svahu Špilberku je pasivní budova Vzdělávacího a poradenského centra s tepelnými čerpadly, zelenou střechou o rozloze 425,5 m², kořenovou čistírnou odpadních vod a podzemními nádržemi na dešťovou vodu. Budova spoří pitnou vodu a energii a díky zelené střeše a fasádě ‚vrací‘ zastavěnou plochu přírodě. V Otevřené zahradě se dále nachází městská farma a komunitní zahrada (Boromejská zahrada) se vzrostlými stomy, záhonky a včelími úly.
Pasivní dům Michala Šperlinga ve vnitrobloku na pražské Letné využívá hned několik zmíněných adaptačních opatření. Zelená střecha domu ochlazuje okolí a v květu je vyhledávaným zdrojem potravy včel. Střecha zároveň slouží jako kořenová čistička, která umožňuje opětovně využívat odpadní vodu (a veškerou vodu co na střechu spadne) jako vodu užitkovou uvnitř budovy, popřípadě na zalévání přilehlé zahrady. Od jara 2016 tak nebyla z tohoto domu do kanalizace vypuštěna žádná voda.
Obrázek: Rodinný dům s mokřední střechou na Letné, http://korenova-cisticka.cz/
ČHMU definuje 3 kategorie dešťě jako nebezpečného jevu:
Vzhledem k projekcím změny klimatu se ve střední Evropě očekává zvýšená četnost výskytu extrémních srážek a tudíž pravděpodobně i bleskových povodní. Přívalové srážky a nedostatečné zasakování srážkové vody jsou hlavní příčinou bleskových povodní. Ve městech jsou hojně zastoupeny povrchy s nízkou propustností, které podporují velmi rychlý odtok dešťové vody z území. U přívalových dešťů je množství odváděné vody v městském prostředí omezeno kapacitou stokového systému. Voda, která není odvedena kanalizací, pak odtéká po povrchu a může způsobit lokální povodně. Ty mohou způsobit škody na majetku i životním prostředí. Silné deště mohou tedy vést k záplavám a erozi způsobené vodou, která se nezasakuje a odtéká po povrchu; přetížení kanalizační sítě, ČOV a vodních ploch; poškození budov a infrastruktury.
Poldry jsou vodní díla, v nichž je voda akumulována pouze dočasně, během povodňové události. Jejich primárním účelem je protipovodňová ochrana, ale například v případě polosuchých mokřadních poldrů mohou přispívat i k zvýšení druhové rozmanitosti a regulaci teploty v jejich okolí.
Zasakovací pásy, dešťové zahrady, vsakovací průlehy, studně či žlaby řeší odvod a zasakování srážkové vody v městském prostředí. Díky tomu snižují riziko lokálních záplav a snižují nápor na kanalizační síť. Jejich sekundárními funkcemi jsou retence vody, poskytování vhodných podmínek pro růst rostlin a snižování teplot v jejich okolí, díky přirozenému výparu.
Tůně a mokřady slouží jako přírodní protipovodňová opatření, zlepšují kvalitu vody, zvyšují druhovou rozmanitost a zmírňují efekt městského tepelného ostrova díky odpařování přítomné vody.
Běžné městské umělé povrchy neumožňují infiltraci vody do půdního profilu a při extrémních srážkových událostech. Naopak vegetační tvárnice, porézní dlažba, štěrkové trávníky a další propustné povrchy průsak srážkové vody umožňují a díky tomu přispívají k ochlazování vzduchu výparem a snižují nápor na kanalizační síť.
Opatření využívající zachycenou srážkovou vodu můžou být tak jednoduchá, jako jsou jezírka nebo barely sbírající vodu ze střechy pro závlahu zeleně, nebo složitější jako systémy akumulující vodu v podzemních nádržích a využívající jí uvnitř budov namísto pitné vody pro splachování toalet, vytírání podlahy, mytí auta, apod.).
V roce 2014 bylo revitalizováno napřímené koryto Rokytky nad Hořejším rybníkem v Hloubětíně. Kapacita průtočného profilu byla zachována díky vytvoření zhruba 20 m široké sníženiny, do které bylo koryto přeloženo. Mimo obnovených meandrů zde vzniklo i několik malých vodních ploch. Hlavními přínosy projektu je vytvoření přírodě blízkého protipovodňového opatření, zvýšení druhové rozmanitosti oblasti a vytvoření atraktivní lokality pro rekreaci místních obyvatel.
Značná část Lochotínského parku v Plzni leží na poměrně prudkých svazích a silnější deště se zde projevovali silnou erozí, odplavující půdní substrát. Degradace půdního profilu byla překážkou ve výsadbě vhodného vegetačního porostu. Řešením bylo zachytávání vody ze zpevněných povrchů do podzemních drenáží, ústících v nově vybudovaných průtočných tůní ve spodní části parku. Z těchto tůní se voda pozvolně zasakuje a tůně společně s potůčkem, který je spojuje, plní i důležitou teplotně-regulační funkci a napomáhají zvyšovat druhovou rozmanitost místí fauny a flóry.
Obrázek: Dešťové tůně v Lochotínském parku, https://www.envic-sdruzeni.cz/