Dopady změny klimatu v ČR - Městské postředí

Variability dopadů změny klimatu na městské prostředí

Změna klimatu se projevuje měnícími se hydrometeorologickými poměry oproti referenčnímu (dlouhodobému průměrnému) stavu, který je obvykle definován na základě delší časové řady hydrometeorologických měření a pozorování (např. období 1961-2000 v Atlasu podnebí Česka; Tolasz et al., 2007). Zejména se jedná o změnu celkových úhrnů srážek, změnu jejich rozložení v čase a prostoru a změnu dlouhodobých průměrných, ale i extrémních teplot. Tyto elementární změny (projevy změny klimatu) jsou dále spojeny s rozličnými dopady, které se více či méně promítají do všech oblastí lidské činnosti a tedy i městského prostředí.

Dopady projevů změny klimatu lze dle vnímané podstaty rozdělit na převážně pozitivní (příležitosti) a převážně negativní (hrozby), přestože většina dopadů může být v krajních případech interpretována zároveň jako negativní i pozitivní. Příkladem převážně pozitivního dopadu je v kontextu městského prostředí ČR kratší očekávaná doba sněhové pokrývky a s ní spojené nižší náklady na údržbu komunikací, či prodloužení letní turistické sezóny. Příkladem negativních dopadů změny klimatu je zvyšující se četnost a intenzita vln horka (v městském prostředí navíc akcelerovaných efektem tepelného ostrova města; UHI) a dále hrozby související s měnícími se úhrny a rozložením srážek - epizody sucha a zvyšující se četnost a extremita povodní.

Z hlediska škod způsobených těmito událostmi představují pro města ČR největší hrozbu právě povodně. V posledních dvou dekádách došlo ke čtyřem výrazným povodním (1997, 2002, 2010, 2013), přičemž první dvě zmíněné lze charakterizovat jako extrémní (škody přesáhly 3 % HDP daného roku). Od roku 1997 si povodně v ČR také vyžádaly 115 obětí na životech. Sucha a vlny horka ve srovnání s povodněmi nezpůsobují příliš velké přímé materiální škody, výrazně negativně však působí na zdraví obyvatel a rovněž mohou mít fatální následky (oběti na životech). Ostatní typy hydrometeorologických hrozeb (např. bouřky, krupobití, tornáda) se u nás vyskytují spíše lokálně a pouze ojediněle způsobují větší škody.

Dynamiku klimatické změny (ne však vlastní klimatickou změnu) lze do jisté míry ovlivnit mitigacemi, tzn. zmírňujícími opatřeními (např. omezení produkce emisí skleníkových plynů), tento proces však vyžaduje dlouhé časové horizonty a navzdory těmto snahám jsou na základě klimatologických projekcí očekávány dopady projevů změny klimatu na městské prostředí ČR i do budoucna (EEA, 2012). Jelikož je časoprostorový výskyt a průběh těchto procesů a jevů prakticky neovlivnitelný, je řešením přizpůsobení se (adaptace).
 

Specifika zranitelnosti městského prostředí

„Zranitelnost“ je definována jako náchylnost (individuální či institucionální) ke vzniku škody v důsledku teoretického scénáře hrozby (např. povodně o daném průtoku Qx; vlně horka s danou teplotou Tmax a dobou trvání t). Zranitelnost městského prostředí je determinována zejména vysokou koncentrací obyvatelstva (v ČR dosahuje míra urbanizace 75 %) a hodnot (vysoký podíl zastavěného území a koncentrace infrastruktury; vysoký podíl na tvorbě HDP státu). Míra zranitelnosti se mění v čase a prostoru a dynamika této změny je často vyšší, než dynamika vlastní klimatické změny (Bouwer, 2011). Hodnocení a snižování zranitelnosti tedy představují klíčové komponenty managementu hydrometeorologických rizik.
 

Adaptace na změnu klimatu v městském prostředí

Adaptací na změnu klimatu je chápáno včasné přizpůsobení se očekávaným dopadům změny klimatu (pozitivním i negativním), a to za účelem: (i) eliminace možných materiálních škod a negativních vlivů na životy a zdraví obyvatel v případě hrozeb; a (ii) ekonomické či jiné zužitkování příležitostí. V současné době je ve schválené Adaptační strategii ČR (MŽP, 2015) řešena převážně adaptace na negativní dopady změny klimatu (hrozby), sektor urbánního prostředí nevyjímaje. Adaptace na změnu klimatu v ČR tedy mají v současnosti za cíl zejména snižování zranitelnost vůči hydrometeorologickým hrozbám, a to pomocí implementace preventivních opatření, zvyšováním připravenosti, pružnosti reakce a schopnosti obnovy (UNISDR, 2015).

Účelná adaptace městského prostředí tedy kombinuje dva typy opatření: (i) strukturální opatření; a (ii) nestrukturální opatření. Do první kategorie spadají veškerá opatření, u nichž je nezbytná fyzická realizace (např. výstavba mobilních protipovodňových zábran, realizace zelených střech, atd.), druhá kategorie pak zahrnuje tzv. „měkká“ opatření typu informačních kampaní, vzdělávání a aktualizací krizových plánů. Konkrétní adaptační opatření by pak měla být navrhována ve vztahu k očekávaným charakteristikám budoucích hrozeb a také ve vztahu k predikovanému socioekonomickému vývoji a měnící se zranitelnosti (viz výše).

Literatura:

Bouwer, L.M. (2011): Have Disaster Losses Increased Due to Anthropogenic Climate Change? Bulletin of the American Meteorological Society, 92(1): 39.
EEA (2012): Urban adaptation to climate change in Europe. Challenges and opportunities for cities together with supportive national and European policies. European Environmental Agency, 143 s.
MŽP (2015): Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR. Ministerstvo životního prostředí ČR, 129 s.
TOLASZ, Radim, BRÁZDIL Rudolf, BULÍŘ Otto, et al. (2007): Altas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav, Universita Palackého, 256 s.
UNISDR (2015): Sendai Framework for Disaster Risk Reduction 2015 – 2030. United Nations International Strategy for Disaster Reduction, 35 s.