Zemědělství je oblast, která patří mezi nejvíce ohrožené klimatickou změnou. Je to způsobeno jeho přímou závislostí na počasí. Klimatická změna mění a v příštích desetiletích bude měnit podmínky pro zemědělské hospodaření. Dopady, které již zažíváme, a které budou zásadně ovlivňovat zemědělskou produkci a ekonomiku se budou stále prohlubovat. Četnější a intenzivnější meteorologické extrémy jako je sucho, vysoké teploty, jarní mrazy, změny v rozložení srážek, absence sněhu apod. se stávají rozhodujícími faktory snižující úspěšnost hospodaření v jednotlivých letech.
Krajina ČR je tvořena 53 % zemědělskou půdou, 33 % lesy, 12 % je zastavěno a 2 % tvoří vodní toky a plochy. Naše zemědělská krajina je z historických důvodů málo členěná. Ve srovnání se stavem před scelováním (sjednocováním) pozemků v 50. letech minulého století obsahuje menší množství krajinných a vodních prvků. Faktem je, že se v posledních letech situace postupně zlepšuje. Např. omezení pěstování jedné plodiny na půdní blok maximálně o velikosti 30 ha, nárůst počtu biopásů (pásy zeleně, které se ponechávají bez zásahů a zajišťují úkryt a potravu pro hmyz, ptáky a drobné polní savce) podpora budování mokřadů a vodních prvků, resp. zavedení protierozní vyhlášky jsou správnými kroky, které mimo jiné postupně odstraňují vysokou náchylnost zemědělské krajiny k probíhající změně klimatu. Velké plochy vyžadují velkou a těžkou techniku (využívání velké techniky je důvod proč nemohly být výměry půdních bloků ještě snížen), která při opakovaných agrotechnických úpravách/manipulacích půdu utužují, poškozují její strukturu, omezují tak její vsakovací schopnosti a zvyšují její citlivost k erozi. Právě vysokou míru eroze a s ní související utuženosti půdy lze bezesporu označit za největší problém současné zemědělské krajiny.
Období, kdy trvají příznivé podmínky pro růst a vývoj rostlin nazýváme vegetačním obdobím. Na jaře se právě kvůli zvyšující se teplotě rostliny probouzí z vegetačního klidu dříve. Tento posun ale není pozitivní. Výrazně se totiž prodlužuje časové okno, kdy mohou být rostliny poškozeny jarními mrazy.
Sucho je nejvýznamnější hrozbou spojenou se změnou klimatu. Vyšší teploty způsobují vyšší výpar, s ním spojenou nižší zásobu vody v půdě, nižší odtok a celkově vedou k prodloužení období s nedostatkem vody během roku.
Počet letních dní s maximální denní teplotou vyšší než 25 °C, ale především počet tropických dnů, kdy je maximální denní teplota vyšší než 30 °C se zvyšuje. S nimi spojené horké vlny ohrožují na konci jara a v létě veškerou vegetaci a to i v situaci, kdy je v půdě relativně dostatek vláhy.
V důsledku klimatické změny, vidíme a očekáváme i významnou změnu v chování řady chorob a škůdců. Ti zcela přirozeně, a přitom velmi rychle, reagují na vývoj podnebí, ať již se jedná o vyšší aktivitu teplomilných patogenů domácích nebo se jedná o nové druhy.
Na našem území se v budoucnu pravděpodobně nebude významněji měnit, kolik srážek ročně spadne. Co se ale mění a měnit se bude, je jejich rozložení. Ubývá potřebných zahradnických dešťů a naopak přibývá intenzivnějších dešťů přívalových.
V zimním období pozorujeme dopady změny klimatu nejzřetelněji. V důsledku vysokých teplot padá více srážek ve formě deště než sněhu a i hranice trvalé sněhové pokrývky na horách se posunuje výš.