Mezi rozšířené omyly o příčinách probíhající klimatické změny patří třeba to, že by na to měl vliv záklon zemské osy, nebo Slunce. Je však probádané a prokázané, že současnou klimatickou změnu nezpůsobuje ani jedno z nich, přičemž vycházíme z těchto obecně známých Croll-Milankovičových cyklů a současných poznatků paleoklimatologie:
→V případě orbitálních cyklů Země se vzhledem k současné klimatické změně jedná o zcela jiné časové měřítko (desítky tisíc let versus desítky let), tedy v časovém měřítku současné klimatické změny je vliv jejich změny nepostřehnutelný.
→Celkové orbitální vlivy jsou v současnosti malé a dále se oslabují, což je dáno tím, že excentricita oběžné dráhy Země je malá a stále zvolna klesající.
→Pokud pomineme toto jiné časové měřítko a oslabující se orbitální vlivy, současná změna astronomických geometrických parametrů Země projevující se od poloviny holocénu směřuje k ochlazování, a to buď vlivem trendu precese zemské osy (krouživý pohyb) se letní oslunění vysokých severních šířek blíží minimu, tudíž se jedná o trend ochlazujícího, i když stále mírnějšího vlivu, nebo náklonem zemské osy, který je v současnosti průměrný a zvolna klesá, čímž klesá i oslunění vysokých severních šířek a vliv je tedy ochlazující a bude pokračovat ještě deset tisíc let.
Doby ledové se však v „dohledné“ době nedočkáme. Orbitální cykly Země neovlivňují roční úhrny záření zvenčí na Zemi. Jejich vliv se odehrává skrze změnu sněhové pokrývky (změnu albeda) vysokých severních šířek. Je-li tam v létě ozářenost silnější, pokrývka rychleji ubývá, více záření se pohltí. Je-li slabší (jak tomu bylo v posledních tisíciletích), pokrývka trvá z jara do léta déle. Nyní už je ale tento přirozený trend zcela zvrácen antropogenním zesílením skleníkového jevu.
A co se týče sluneční aktivity, ta se projevuje mj. množstvím slunečních skvrn, které kolísá zhruba v jedenáctiletém cyklu. S nimi souvisí i změna zářivého výkonu Slunce. Hodnoty maxim se nepravidelně mění a minima odpovídají stavu, když na Slunci téměř žádné skvrny nejsou (obr. 3). Rozdíl mezi příkonem energie na Zemi v období maxima slunečních skvrn oproti jejich minimu je asi 0,1 W/m2, což je změna o řád menší, než činí nynější přebytek příjmu energie Zemí oproti výdeji do vesmíru vlivem zesíleného skleníkového efektu atmosféry.
Zářivý výkon Slunce v posledních staletích mírně narůstal. Tento nárůst mohl mít určitý oteplující vliv. Od roku 1960 však zářivý výkon Slunce klesá. Změna výkonu Slunce současné klima tedy významně neovlivňuje, jak již bylo uvedeno – oproti současnému vlivu nárůstu skleníkových plynů je nevýznamná.