Každý druh dřeviny reaguje na stejné situace jinak, má jiné nároky, jiné možnosti přizpůsobení. Stejně tak existují rozdíly v reakcích mezi různě starými stromy. Chceme, aby porosty odolávaly suchu, byly mechanicky stabilní, méně zápalné a hořlavé a zároveň zajišťovaly potřebnou produkci dřeva a plnily další významné ekosystémové služby (byly úložištěm uhlíku, příznivě ovlivňovaly klima, zadržovaly vodu v krajině…). Smíšené nestejnověké porosty nám mohou pomoci, aby naše cíle byly realizovatelné.
Jak toto opatření realizovat? Zvýšit podíl listnatých dřevin. Zvýšit podíl hluboko kořenících a suchuodolných dřevin. Zvýšit zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin – s cílem zvýšení mechanické stability porostů a zlepšení půdního prostředí. Vytvářet smíšené porosty tak, aby stromy mohly využívat výhod ze sousedství různých druhů (např. jiná propustnost světla, jiná dynamika růstu, jiné kořenové systémy, jiný záchyt vody v koruně a jiný stok po kmeni). Při vytváření smíšených porostů uplatňovat všude, kde je to možné, princip 3 × 20 %, tj. vytvářet porosty s přítomností minimálně tří druhů cílových stanovištně vhodných dřevin, z nichž každá má zastoupení minimálně 20 %. Pěstovat co nejvíce porosty bohatších struktur s využíváním nepasečných forem hospodaření. Takové hospodaření zajišťuje plnou ochrannou clonu mateřského porostu a setrvalé krytí půdy – pravidelně se těží jen jednotlivé stromy či velmi malé skupinky. Eliminuje se tak vznik extrémních podmínek na volné ploše paseky, které znesnadňují obnovu lesa (viz také opatření Rozrůznění hospodaření).