Kdyby se člověk choval pouze jako biologický druh, potřeboval by k životu při odpočinku asi tolik energie, kolik spotřebovává obyčejná žárovka (85 W), a při fyzické práci asi jako kuchyňský tyčový mixér (250 W). V průměru však člověk spotřebovává více než 2 000 W (rychlovarná konev). A ve vyspělých zemích člověk spotřebovává až 10 000 W. Potřebnou energii člověk získává hlavně spalováním uhlí, ropy a zemního plynu, tedy z tzv. fosilních paliv, a vypouští tak obrovské množství oxidu uhličitého. K nárůstu koncentrace CO2 významně přispívá i úbytek lesů, zejména tropických deštných pralesů. Svojí průmyslovou a zemědělskou činností člověk vypouští další skleníkové plyny. Hojně používaným pojmem v současnosti je uhlíková stopa. Pro jeho pochopení je ale nejdříve nutné vysvětlit výraz ekvivalent oxidu uhličitého. Jednotka tuna CO2 udává výhradně množství oxidu uhličitého. Jednotka tuna CO2ekv (zapisován i jako CO2eq, CO2eq nebo CO2e) pak vyjadřuje úhrnné množství více druhů skleníkových plynů přepočtených na ekvivalentní množství CO2. Přepočet provádíme pomocí koeficientů radiační účinnosti: metan 25, oxid dusný 300, freony podle typu 1 000–25 000. Je to stejné jako přepočet koruny na eura, dolary apod., kdy víme, že jedna koruna není jedno euro. To má cca 25krát vyšší hodnotu. Stejně tak neplatí, že jedna molekula oxidu uhličitého je stejně účinná jako molekula metanu, který je 25krát účinnější (pohltí 25krát tolik dlouhovlnného záření vycházejícího ze zemského povrchu). Uhlíková stopa je definována jako suma všech vypuštěných skleníkových plynů (vyjádřená v ekvivalentech CO2ekv) souvisejících s danou aktivitou. Může se vztáhnout na spotřebu člověka, na jeho cestu, na produkci výrobku, na akci, na výrobu energie, na technologii a prakticky na cokoliv. Třeba i pro pěstování jakékoliv plodiny jako CO2ekv při aplikaci hnojiv, pesticidů, PHM atd.