Jedním z nástrojů jsou infiltrační plochy. Tam řadíme zasakovací pásy, vsakovací průlehy nebo dešťové zahrady. Zasakovací pásy, vsakovací průlehy i dešťové zahrady jsou pokryté vegetací a umožňují v daném místě odvod a zasakování srážkové vody (a tajícího sněhu) z okolních povrchů. U dešťových zahrad, které tvoří terénní prohlubně, je voda rovněž zadržována. Kořenový systém vegetace slouží jako filtr a napomáhá zadržovat vodu, čímž zároveň zabezpečuje její výpar a pomáhá tak regulaci mikroklimatu. Před zasakováním do podzemních vod, případně odtokem do připojené oddělené dešťové či jednotné kanalizace, je voda procházející zasakovacími pásy filtrována prostřednictvím vegetace a/nebo štěrku.
Dalším opatřením na lepší vsakování vody jsou plochy propustným povrchem. Do kategorie plochy s propustným povrchem řadíme např. štěrkový trávník, povrch ze štěrku nebo kamenné drti, vegetační tvárnice, dlažbu se zatravněnými spárami, porézní dlažbu nebo plastové zatravňovací tvárnice (rošty), propustný asfalt a beton. Plochy s propustným povrchem vedle své primární funkce (zpevnění půdy, parkování aut apod.) umožňují v daném místě odvod a zasakování dešťové vody a tajícího sněhu a rovněž snižují hlukovou zátěž oproti konvenční dlažbě díky vyšší poréznosti.
Populárním opatřením jsou retenční nádrže či nádoby. Ty pomáhají zadržet vodu během vyšších srážek, takže slouží i jako opatření proti přívalovým srážkám. V době sucha se naopak používají na závlahy jako zdroj vody.