Setrvale roste teplota, přibývá tropických dní, v nichž maximální teplota dosáhne nejméně 30 °C, a srážky vypadávají nerovnoměrně. Velké rozdíly v množství srážek nastávají jak meziročně, tak v rámci jednoho vegetačního období. Dlouhá období beze srážek jsou navíc někdy následována vydatnými dešti, které krajinou rychle protečou a nevedou k dostatečné obnově zásob půdní vody. K tomu lze v některých regionech pozorovat posun dešťů z jara do léta. To vše dřevinám nevyhovuje. Na jaře, kdy stromy intenzivně rostou, vytváří nové listoví a kvetou, jsou srážky nižší, než jsme byli zvyklí a než stromy potřebují. Později v létě, kdy voda často „doprší“, už je zase pozdě na to, aby se dřeviny nedostaly do problémů. I pokud prší normálně, nemusí to pro dřeviny znamenat dostatek vláhy – vyšší teplota vede k vyššímu výparu z půdy i z dřevin samotných.
Sucho na dřeviny působí negativně jak přímo, tak nepřímo. Vlivem nedostatku vody se snižuje především růst a fotosyntéza. Při náhlém výrazném nedostatku vody může dojít k selhání transportu vody ve dřevě – vznikem bublin (kavitací) či přetržením sloupce vody (embolií) ve vodivých drahách. Během sucha může být vlivem ztráty turgoru (vnitřního tlaku) v lýku omezen přístup k zásobám sacharidů. Hladovění po uhlíku a jeho důsledky negativně ovlivňující vodní provoz, dýchání či obranyschopnost dřevin se projevují zejména při déletrvajícím nedostatku vody.
V případě delšího nedostatku vody je negativně ovlivněna také tvorba kořenů. Z počátku dochází k prodlužování kořenového systému do větších hloubek, ale na úkor tvorby postranních kořenů a kořenového vlášení. Při pokračování nedostatku je kořenový systém redukován, přestává se vytvářet kořenové vlášení a nakonec se růst kořenů zcela zastaví a dochází k jejich úhynu.
Suchem oslabené stromy jsou snáze atakovány hmyzími škůdci (např. lýkožroutem smrkovým a dalšími kůrovci) či houbovými onemocněními (např. chorobami vyvolanými houbami rodu Phytophthora a Ophiostoma). Sucho může vést k akutnímu průběhu onemocnění, která jinak mají spíše chronický průběh (např. napadení stromů václavkami). Sucho také významně zvyšuje riziko vzniku lesního požáru a jeho nebezpečnost (viz dopad Lesní požáry).
Chřadnutí iniciovaná suchem postihla v Evropě v posledních čtyřiceti letech všechny naše hlavní hospodářské dřeviny – borovici lesní (např. Andalusie, Walliské a Tyrolské Alpy, Provence), smrk ztepilý (např. jihovýchodní Norsko, jihovýchodní Slezsko a severozápadní Slovensko), duby i buk lesní (více oblastí ve Francii a Španělsku) či jedli bělokorou (sever Řecka, Pyreneje).