Pro konkrétní lokalitu jsou teplotní podmínky dány celou řadou parametrů. Zejména je to zeměpisná šířka dané lokality. Čím severněji či jižněji od rovníku se daná lokalita nalézá, tím níže Slunce vystoupá nad obzor a tím méně slunečního záření – primárního zdroje energie přichází. Dále je dáno nadmořskou výškou, kdy s výškou klesá teplota vzduchu, a tím klesá i skleníkový efekt atmosféry. Vliv zeměpisné šířky lokality na ozářenost do jisté míry eliminuje její expozice vůči Slunci, všichni víme, že jižní svahy jsou ozařovány významně více než svahy severní. Lokální pohlcování slunečního záření významně ovlivňuje i odrazivost povrchu. Čím je povrch světlejší, tím více slunečního záření odráží. Čerstvě zasněžená pláň může odrážet až 90 % dopadajícího slunečního záření, vegetace odráží asi čtvrtinu, vodní plocha a městská aglomerace kolem 10 %, zorané pole méně jak 10 %. Lokální teplota je velmi významně ovlivněna i přenosem tepla mořskými proudy. Evropa je významně ohřívána teplým Golfským proudem. Místní podmínky jsou dále ovlivněny prouděním vzduchu, mírou oblačnosti a výparem vody. Výparem vody se povrch ochlazuje, energie je spotřebovávána na změnu skupenství z kapalného plynné. Energie se do systému vrací při zpětné kondenzaci vodních par. Voda se odpařuje z vodní plochy, mokrého povrchu a při transpiraci rostlin, kdy rostliny odebírají vodu z půdy a ta se za světla odpařuje při otevření rostlinných průduchů, kdy probíhá fotosyntéza.