V současnosti zvěř často výrazně negativně ovlivňuje obnovu lesa – znemožňuje ji či zpomaluje, ochuzuje druhovou skladbu eliminací méně zastoupených dřevin. Tento vliv limituje snahu o bohatší druhovou skladbu a strukturu či využití porostního a výběrného hospodaření.
Pro změnu je potřebná úprava mysliveckého plánování. Základním kritériem pro posuzování únosnosti stavů zvěře, a tak i pro stanovení plánu lovu, musí být stav lesa. Zvěř musí umožňovat přirozenou obnovu všech dřevin všude, kde jsou pro ně stanovištní a porostní podmínky. Nesmí docházet k znatelnému zpoždění či zničení obnovy lesa či k redukce počtu druhů dřevin v ní. Nesmí se také objevovat nové škody ohryzem a loupáním ve středně starých porostech.