Sucho se neprojevuje jen svým časovým rozměrem, ale jde i o prostorový pohled. Na stále větším území ČR se bude prohlubovat negativní vodní bilance, kterou nejjednodušeji vyjadřujeme jako rozdíl mezi srážkami a výparem. Naše republika je v tomto ohledu závislá jen na srážkách, neboť žádná větší řeka na naše území nepřivádí významné množství vody. Navíc u srážek pozorujeme, a i nadále očekáváme, změnu v jejich rozložení. Stále častěji se vyskytují povodně, lijáky, průtrže a méně se vyskytují a nadále budou vyskytovat optimální zahradnické deště. Sucho podporuje i fakt, že vodu v častějších horkých jarních dnech rostliny neefektivně spotřebovávají na své ochlazení, a ne na svůj růst- tedy tvorbu biomasy. Současně se během teplejších zim významně snižuje akumulace vody ve sněhové pokrývce. Při vyšších teplotách přichází srážky v kapalném skupenství a voda ve svažitějších lokalitách odtéká. Zásoba vody ve sněhu, která je zásadní pro doplnění půdního profilu během jarního tání, se tak výrazně snižuje. Ve vegetačním období (s výjimkou intenzivních dešťů) klesají a budou klesat průtoky našich řek. Snižuje se množství vody, které je k dispozici pro závlahy stejně jako transport vody do níže položených území. Dochází tak ke snížení hladin mělkých podzemních vod, ze kterých tradičně těží zemědělství i ovocnářství. Všechny tyto důsledky lze v posledních letech pozorovat v zemědělsky intenzivních oblastech, např. v Polabí či jižní a střední Moravě. Zima beze sněhu, respektive s kratší dobou trvání a nižší výškou sněhové pokrývky, se tak stává prvním předpokladem jarního sucha s dopadem na ozimé plodiny (např. pšenice, řepka), jarní plodiny (např. ječmen, rané brambory). Jarní sucho často pokračuje až do letního období a ohrožuje i plodiny s delší vegetační dobou (např. kukuřice, cukrová řepa, chmel, trvalé travní porosty, jabloně, vinná réva). To, co sucho dělá skutečně nebezpečným extrémem je již zmíněný časoprostorový charakter. Sucho může trvat i několik let (např. 2015-2019) a zasáhnout obrovská území (např. řadu států střední Evropy). Nejen v naší krajině se projevuje nebezpečná zpětná vazba mezi suchem a větrnou erozí. Plochy ohrožené větrnou erozí v důsledku zvýšeného výskytu sucha významně narůstají. Důvodem je nižší vlhkost půdy, která přirozeně větrné erozi nahrává. Sucho bývá velmi často prvotním stresem, který dává prostor pro vznik dalších nepříznivých událostí. Oslabené porosty jsou snadnějším cílem patogenů. Typickým příkladem bylo přemnožení poměrně běžně se vyskytujícího škůdce lýkožrouta smrkového v letech 2015–2019, kdy sucho způsobilo, že takto oslabené a napadené stromy nebyly schopny vytvořit dostatečné množství pryskyřice, kterou by se škůdci ubránily (obrazně řečeno „by lýkožrouta zalily“).