Zatímco zvýšení se teploty o 1-2 °C v létě je často bráno jako fakt, který k tomuto období patří, tak v zimním období toto navýšení pozorujeme zcela jednoznačně, a to úbytkem délky trvání sněhové pokrývky. Nejen v nižších a středních polohách, ale i na našich horách. Kvůli vyšším teplotám padá více srážek ve formě kapalné než pevné, což způsobuje nižší hromadění vody ve sněhové pokrývce a tedy i menší množství vody, která se z ní potenciálně může uvolnit na začátku vegetačního období. I sněhová čára (tedy hranice trvalé sněhové pokrývky) na našich horách se posunuje do vyšších výšek. Z pohledu zemědělství to zásadně ovlivňuje především přezimování polních plodin. Ty jsou v případě výskytu silných holomrazů, což jsou mrazy, při kterých teplota vzduchu poklesne pod cca -15 °C a současně chybí sněhová pokrývka, postiženy vymrzáním, protože nejsou chráněné právě izolačními vlastnostmi sněhu. I když se v zimě díky růstu teplot očekává pokles četnosti výskytu ledových dní (maximální teplota je pod 0 °C) i arktických dní (maximální teplota je pod -10 °C), nelze jejich výskyt vyloučit. V této souvislosti je nutné podotknout, že již 5 cm vrstva sněhu výrazně snižuje negativní působení nízkých teplot na rostlinu a 20 cm vysoká sněhová pokrývka prakticky eliminuje účinky i silných mrazů. Především u dvou klíčových ozimých plodin (pšenice a řepka) je možné pozorovat stále častější poškození vlivem mrazu. Mrazové teploty způsobují buď zamrznutí vody v rostlinách, která následně zvětší svůj objem a roztrhá buněčná pletiva, nebo k zmrznutí vody v půdě. Následně dochází k pohybu půdy a poškození kořenového systému, případně, při opětovném zamrzání a rozmrzání půdy, k vytahování rostlin z půdy.