Obsah hliníku v povrchových vodách

Mapová vrstva popisuje stav v období 2007-2010. 

Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Je to typický amfoterní kov, který se rozpouští podle pH okolního prostředí. Hliník je toxický jak pro kořenový systém rostlin, tak pro vodní organismy v podzemních a povrchových vodách. Výrazněji se uvolňuje z půdních minerálů, pokud pH okolního prostředí klesne pod hodnotu 5,5. Jeho koncentrace pak rychle rostou se snižujícím se pH. Z hlediska toxicity je ve středoevropských podmínkách možno za limitní považovat koncentrace zhruba 300–500 µg/l celkového Al v povrchové vodě. Vyšší koncentrace pak vedou k úhynu i těch nejodolnějších druhů ryb. Koncentrace hliníku mohou výrazně stoupat v době jarního tání, kdy obecně klesá pH vod a jeho koncentrace pak běžně překračují toxický limit 500 µg/l.

Nařízením vlády České republiky č. 61/2003 Sb. v platném znění novely 23/2011 Sb. je pro normu environmentální kvality povrchové vody stanovena hodnota koncentrace hliníku na 1000 µg/l, zatímco požadavek pro užívání povrchové vody k vodárenským účelům je stanoven na 450 µg/l.