Obsah kadmia v povrchových vodách

Mapová vrstva popisuje stav v období 2007-2010. 

Zdrojem kadmia v povrchových vodách jsou hlavně antropogenní emise z hutnického průmyslu, při spalování fosilních paliv a odpady obsahující plasty. Přírodním zdrojem v horninovém podloží mohou být zrudnění se zinkem, která jsou často doprovázena kadmiem. Mobilita kadmia v povrchových vodách závisí na její acidobazické reakci, při vyšších hodnotách dochází k jeho adsorbci na sedimenty. Naopak zvýšení kyselosti (způsobené například kyselými dešti) způsobuje uvolňování kadmia ze sedimentů a půd, které mají koncentraci Cd obvykle více než desetkrát vyšší a k výraznému zvýšení jeho koncentrace ve vodě. Kadmium je značně toxické pro vodní organismy, zejména pro lososovité ryby. Kadmium je také velmi toxické pro člověka, především kvůli vysokému akumulačnímu koeficientu, způsobujícímu nebezpečí chronických otrav.

Nařízením vlády České republiky č. 61/2003 Sb. v platném znění novely 23/2011 Sb. je pro normu environmentální kvality povrchové vody stanovena hodnota koncentrace kadmia na 0,3 µg/l. Požadavek na koncentraci kadmia pro užívání povrchové vody k vodárenským účelům stanoven není. Vzhledem k požadavku na minimální hodnotu pH pro tyto vody je však přítomnost rizikového množství rozpuštěného kadmia ve vodách splňujících tento požadavek málo pravděpodobná.