Obsah olova v povrchových vodách

Mapová vrstva popisuje stav v období 2007-2010. 

Olovo se do prostředí přirozeně dostává zvětráváním minerálů s obsahem olova, avšak antropogenní zdroje jsou mnohonásobně významnější. Hlavním antropogenním zdrojem jsou spalovací procesy (spalování odpadu a olovnatého benzínu), k lokálnímu znečištění dochází i při těžbě a zpracování olova. V současné době dochází ke snižování kontaminace olovem hlavně díky náhradě olovnatého benzínu bezolovnatým. Zdrojem olova v povrchových vodách mohou být také důlní vody a odpadní vody ze zpracování rud, barevné metalurgie, výroby akumulátorů a ze sklářského průmyslu. Povrchová voda může být kontaminována také úniky ze špatně zabezpečených skládek a atmosférickou depozicí. Obecně jsou ale koncentrace olova v povrchových vodách nízké z důvodu malé rozpustnosti jeho sloučenin. Při pH > 5 se většina olova sráží a sorbuje na jílové minerály v sedimentu.

Nařízením vlády České republiky č. 61/2003 Sb. v platném znění novely 23/2011 Sb. je pro normu environmentální kvality povrchové vody stanovena hodnota koncentrace olova na 7,2 µg/l. Požadavek na koncentraci olova pro užívání povrchové vody k vodárenským účelům stanoven není.