Obsah dusičnanů v povrchových vodách

Mapová vrstva popisuje stav v období 2007-2010. 

Dusičnany jsou konečným produktem nitrifikace amonných iontů vznikajících mineralizací organických dusíkatých látek a vstupujících do půd atmosférickou depozicí. Jejich přirozená koncentrace v civilizací neovlivněných tocích  je velmi nízká a závisí na charakteru půdní vrstvy a klimatu. Běžné koncentrace dusičnanů v povrchových vodách se však zejména díky zemědělství (nadměrné používání dusíkatých hnojiv, většina amoniaku pochází z produkce skotu) a dopravě (na mobilní zdroje připadá asi 25% emisi anorganického dusíku do atmosfery) pohybuje v hodnotách řádově vyšších (desítky mg/l). Přestože samy dusičnany nejsou škodlivé, jejich zdravotní nebezpečí vyplývá z možnosti jejich bakteriální redukce na toxické dusitany v zažívacím traktu člověka.

Zastoupení dusičnanových aniontů (NO3-) v českých povrchových tocích se v přepočtu na ekvivalenty (neuvažujeme-li hydrogenuhličitany a uhličitany) pohybuje okolo 12% a to v obou odběrových periodách. Pouze v méně než 1% odebraných vzorků převyšuje koncentrace dusičnanů součet koncentrace síranů a chloridů.

Nařízením vlády České republiky č. 61/2003 Sb. v platném znění novely 23/2011 Sb. je pro normu environmentální kvality povrchové vody stanovena hodnota koncentrace dusičnanového dusíku na 5,4 mg/l, což představuje 23,9 mg/l dusičnanů. Požadavek pro užívání povrchové vody k vodárenským účelům v případě dusičnanů v současné vyhlášce stanoven není, pro pitnou vodu je stanoven limit 50 mg/l.